Číslo 15. Portál věnovaný hispánské kultuře

Na románském půlkruhovém oblouku, zdobeném nahoře v byzantském stylu s mudéjarskými prvky, je velkými písmeny napsáno: „Genesis de la Hispanidad“. Celá trasa nás provedla historií Kryštofa Kolumba, který přišel se svým ambiciózním plánem, přes jeho přijetí a realizaci až po katastrofu lodi Santa María. Nyní stojíme před touto historickou pravdou, kterou nelze změnit ani vymazat. Když projdeme portálem, ocitneme se tváří v tvář La Pinta a La Niña (Palos), neboť právě ony dvě přinesou zprávu o objevu. Datum 12. října však není přesné. Hispánský svět začal návratem Kryštofa Kolumba, který nově objevenou zemi věnoval jejich královské výsosti. Po podepsání Alexandrijské buly jako záruky obsadí tento španělský ostrov druhá výprava, nyní již admirála dona Kryštofa Kolumba, s prvními 1500 lidmi, které vezme na 17 lodích (1493). To by byl začátek příběhu, který by přinesl staletí světlých i chmurných okamžiků. Nezapomeňte, že jsme pouhým popelem minulosti. Ať se nám to líbí, nebo ne, jsou to historická fakta.

Až projdete portálem, ocitnete se na zádi lodi (číslo 16). Z druhé strany téhož portálu (číslo 15) uvidíte Krista na trůnu a čtyři evangelisty. Kryštof Kolumbus se vždy cítil vyvolený Všemohoucím a všechny dokumenty, které o něm zůstaly, nám připomínají jeho záměr s „Las Indias“. Někdy se podepisoval jako „XpoFerens“ (Ten, který nese pro Krista), což označovalo jeho původní myšlenku, když přišel nabídnout králům svůj projekt – obnovu Svatého domu (Jeruzaléma), který byl v té době již několik desetiletí v rukou nevěřících. Jeho záměrem tedy bylo zformovat s vazaly asijského velmože (8) velké vojsko pro Vykupitele, a tak spojit dostatečné síly pro poslední a poslední křížovou výpravu a zároveň splnit svou povinnost přivést ke Kristu všechny duše, které nalezne. V to věřil až do své smrti více než v hromadění majetku. Zajímavé je, že král Ferdinand, již ovdovělý po Isabele a po Kolumbově smrti, chtěl také získat prostředky z Las Indias, aby mohl udělat přesně totéž – znovu dobýt Jeruzalém. 

Skutečnost však byla navzdory admirálovu postoji zcela jiná. Při své třetí plavbě si uvědomil, že „Druhý svět“ (Amerika) se s jeho původní představou nikdy neslučoval. Neměl zájem o zemi (jeho dědicové žádnou nedostali) a s každou další plavbou (byly čtyři) byl stále více nemocný. Nejhorší, co starého admirála potkalo, bylo, že nemohl ani v klidu zemřít. Nezemřel sám ani opuštěný, ale rozhořčený, že ho připravili o to, co mu patřilo, a tímto prokletím nejvíce trpěl jeho syn Diego.